Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pondělí 29.4.
Robert
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Bermudský trojúhelník
Autor: Chiméra (Občasný) - publikováno 8.6.2007 (17:37:54)

- Neměl jsem ji to vůbec říkat. Kruci, třeštila na mě ty svoje kukadla dost překvapeně. Ony si to asi vážně neřekly a to jsem doufal, že když jsou to takové nerozlučné kamarádky, že si vyšpitají všechno. Však znáte baby. -

 

- Nemohla jsem tomu uvěřit, prostě mi to nebral mozek. Zírala jsem na jeho obličej a hledala záblesk něčeho, snad cuknutí koutku úst, že to byl jenom fór. Nebyl. V hlavě se mi honilo pár vzpomínek na tu akci. Pamatuji si akorát, že jsem seděla vedle něho, pak si ho držela a opírala se mu o záda. Ostatně jako vždy. Tak nějak jsme k sobě nepsaně patřili. -

 

 

- Jistě, že to byl úlet... byli jsme opilí. Dokonce jsem to byl já, kdo jako první trval na tom, že se to nikdo nesmí dozvědět, zvlášť ona ne. Zas na druhou stranu mě hlodalo svědomí, že bych se měl přiznat. Ale proč bych vlastně měl? Pravdou je, že na každé akci se u ní držím, ale to je to naše mužské ego, kdy je potřeba ve skupině zafrajeřit s nějakou babou. Převážně jezdila jen ona sama ve skupině chlapů. Musel jsem si ji tak říkajíc „zabrat“ pro sebe. To snad chápete, ne? -

 

- Byla jsem fakt dost opilá, řekla bych, že hodně. Nejsem zvyklá pít víno a přede mnou stála sklenička, která byla pořád plná. Už si nepamatuji, kdo mi ji pořád doléval. Někdy kolem půlnoci jsem prostě musela na čerstvý vzduch. Ještě chvíli zůstat, určitě bych tam sebou sekla. Venku bylo příjemně chladno, posléze se mi nechtělo zpět do toho dusna a horka ze sálajícího krbu. Rozhodla jsem se, že se pokusím trefit na penzion. Klíče jsem měla prozíravě u sebe. -

 

- Společnost byla dost živá. Začalo se i tancovat. Já se tance nezúčastnil. Jednak se nebudu ztrapňovat, jednak jsem ji držel opřenou o mou hruď, kdy mi skoro spala s hlavou na rameni. Někdy po půlnoci se zvedla, něco zamumlala a šla ven. Nevím, jestli uběhlo pár minut nebo pár hodin, ale nevracela se. Vlastně jsem to zaznamenal až dost pozdě, docela jsem si rozuměl s tou její kámoškou. Byla by škoda nevyužít její sdílnosti a že sdílná byla. -

 

- Po pár minutách či hodinách jsem došla do penzionu, kde po nezbytných peripetiích trefování se klíčem do zámku, se mi podařilo dostat se i do pokoje. Potřebovala jsem sprchu a to dost zoufale. Nevzpomínám si, že bych se kdy dřív tak moc opila. Nejsem trénovaná na víno. Cestou ze sprch přes chodbu jsem zaslechla u dveří nějaké hlasy. Spiklenecky jsem se schovala ve výklenku a pozorovala kdo to je. Byl to on s ní. Slyšela jsem, jak mluví o mě, jak mě hledají, kdeže mohu být, jestli se mi něco nestalo. Bylo mi příjemné to poslouchat. Měli o mě starost. -

 

- Ovšem po čase mi jaksi přišlo divné, že se nevrací. Byla dost opilá, ale to my všichni. Kousek od sklípku byl rybník, tak jsem doufal, že si nevyšla na procházku a něco se jí nestalo. Ještě aby se tak utopila, to by byla síla. Proto jsem se zvedl, že ji půjdu hledat. Její kámoška si o ní taky dělala starost, tak jsme ji šli hledat společně. Venku nikde nebyla, říkali, že ji viděli jít směrem k penzionu. Doufal jsem, že klidně v posteli spí, měla přece klíče. Došli jsme tam a všude ticho, nikde nikdo. Přemýšleli jsme, kde by tak mohla být. Moc možností tam nebylo. -

 

- Vyšla jsem z výklenku a kráčela si klidně do pokoje. Nebo spíš pokoušela jsem se jít klidně, ale byl to spíš vrávoravý pokus. Viděla jsem je dost rozmazaně. Něco mi povídali, že si půjdeme ještě popovídat ven na lavičku. Nechtělo se mi, viděla jsem se už jen v posteli, ale bylo mi jasné, že jakmile lehnu, budu muset kotvit, protože svět byl momentálně jedna velká loď zmítající se v bouři. Venku jsme prohodili pár slov, přidali se i další, čert ví, kde se tam vzali. S kámoškou jsme se kvůli něčemu chytly, strčila jsem do ní, protože si nedala říct. Přepadla dozadu na lavičky a nevím, jestli ji udržely nebo opravdu upadla. Někdo na mě křičel, poslala jsem je všechny do háje a šla spát. -

 

- Najednou jsem ji viděl, jak se vynořila odkudsi ze tmy. Na sobě jen tričko pod zadek a mokré vlasy. Evidentně se stihla už i osprchovat a chystala se do postele. Bylo ještě moc brzo na spaní, tak jsme se ji snažili přemluvit, aby s námi ještě chvíli šla ven poklábosit. Nakonec souhlasila. Docela jsem se bavil, když se s tou kámoškou začaly hádat. Ještě jsem ji neviděl tak naštvanou a agresivní. Strčila do ní a dost surově. Nechápal jsem, vypadala, že ji snad zmydlí do fialova. Pak na ní někdo něco zakřičel. Otočila se, poslala nás všechny do háje a odešla. -

 

- Snažila jsem se moc se neroztahovat a nefunět jako opilý houmlesák. Měli jsme s ním společný pokoj a dokonce v něm manželskou postel. Docela jsem se pobavila při představě, že mu v noci budu do obličeje funět alkoholové výpary. A že mi bylo sakra zle. V té sprše to bylo na spadnutí. Nakonec jsem to stejně nevydržela, ale decentně jsem to po sobě uklidila a doufala, že mě někdo neuvidí, jak tam nahá běhám s hadrem na podlahu. No co, povedlo se. -

 

 

- Chvíli jsme tam ještě stáli a klábosili. Pomalu se všichni vytráceli, až jsme rozhodli, že už je čas jít do postele. Na chodbě povídala, že si skočí do sprchy a pak už hned do postele. Škádlil jsem ji, že ji přijdu umýt záda a do hlavy se mi dostával zajímavý plán. Mohlo by to vyjít, ale musí to být ta sprcha. Na pokoji mám jednu polovinu manželské postele už obsazenou a ona ve svém pokoji už má taky nějakého spáče. -

 

- Byla jsem po tom odpoledni a celém večeru tak utahaná, že jsem se těšila, až se opláchnu a zapadnu do postele. S ním se dobře vykládalo. Je legrační a docela zábavný. Sice si ho ona tak trochu usurpovala pro sebe a dávala mi najevo, že oni patří k sobě, ale evidentně to brala moc vážně. Nezdálo se, že by na ni visel. To spíš ona visela na něm. Byla pěkně opilá, dokonce nám pak zmizela a my ji museli hledat. A pak do mě ještě strčila a to jen proto, že jsem ji řekla svůj názor. Ještě, že šla raději spát. Posléze jsme se taky rozhodli, že už půjdeme. Pokusil se mi namluvit, že mi přijde umýt záda. Kecy, kecičky, to znám. -

 

- Došel jsem si do pokoje pro propriety a vyrazil do sprchy, ovšemže do té ženské na opačné straně chodby. Nepředpokládal jsem, že by se teď někdo takhle k ránu po penzionu potloukal. Vypadalo to dobře. Všude ticho, jen šumění vody ze sprchy. Byla tam. Za sklem jsem rozeznával matný obrys postavy. Nebylo to vůbec špatné pokoukání. Vešel jsem za ní. Chtěla protestovat, ale zadržel jsem ji s tím, že ji jdu jen umýt záda. Voda jí stékala po těle a já jí začal kreslil podle vody čáry na prsou..... -

 

- Stoupla jsem si pod sprchu a užívala si tu čerstvost vody. Byla teplá a příjemná a tak čistá. Pak zcela nečekaně mi vstoupil do sprchy. Překvapil mě, chtěla jsem něco říct, ale nebylo vlastně co. Řekl, že mi jde jen umýt záda a pak mi začal stírat tekoucí vodu z mých prsou .... -

 

 

- Ona ti to fakt neřekla? Já myslel, že když si jako kámošky říkáte kde co, takže to víš. Nedívej se na mě takhle. Jistě, že jsem měl špatné svědomí. Jsi kamarádka, nechtěl jsem ti lhát. Dívala se na mě vyjukanýma očima. Fakt jsem měl špatný pocit z toho, že jsem ji tím nějak ublížil. Ale celých deset let, co se známe, je moje vrba, ví toho o mě spoustu. Dá se jí říct cokoliv. Proto ji mám rád, nechtěl jsem ji ublížit. Asi jsem to udělal. Chtěl jsem se omluvit, ale nějak jsem cítil, že se jí nemusím za nic omlouvat. Jistě, byla to její kámoška, ale to na věci nic nemění. Tedy alespoň pro mě ne. -

 

- Neřekla mi to. Byla jsem za totální husu. Dívala jsem se na něj ze záští smíchanou s bezmocí a smutkem. Deset let té – vlastně rádoby platonické  – lásky bylo zadupáno do země. Všichni si mysleli, že my dva spolu fakt něco máme. Každá akce se neobešla bez drobných romantických gest, bez držení se za ruce, objímaní se. Romantika to byla zřejmě jen pro mě, když jsme - já opřená zády o jeho hruď a jeho rukou kolem pasu - se zakloněnými hlavami pozorovali uprostřed louky hvězdy na nebi. Ve většině případů jsme na všech akcích spolu měli jeden pokoj, kdy mnohdy i postele byly u sebe, takže jsem si byli fakt dost blízko. Nikdy se o nic nepokusil. -

 

- Pak jsme se pokusili si to vyříkat. Vím, že mě má ráda. Vím to celou tu dobu, vlastně to nikdy nijak zvlášť netajila. Spávali jsme v jednom pokoji, dokonce i v jedné posteli i té nejmrňavější, kdy mi usínala na rameni a já se jí držel. Možná to bylo všechno tak, protože jsem věděl, že s ní nic mít nebudu, že to naše kamarádství nemůžu zkazit. Je fajn, někdy trochu protivná, jako každá ženská, ale byla jako kámoš. Rozebírali jsme ženské, sex, práci, rodinu, snad všechno jsem jí říkal. Vím, že asi čekala něco víc, ale to jsem nemohl. Snad ani nebyla můj typ, i když v opilosti (a že to bylo většinou) by mi to mohlo být jedno. Jenže, jak bych se pak ráno mohl tvářit, že se nic nestalo? -

 

- Povídali jsme si, říkali si vše, co ještě vyřčeno nebylo. Po deseti letech jsem pochopila tu krutou pravdu, že já vždycky budu jenom kamarádka. Mrzelo mě to. Tak strašně to bolelo, protože jsem se pár týdnů živila nadějí, že by snad.... když se po těch deseti letech rozvádí. -

 

 

- Můžeš mi říct, proč jsi mi to neřekla? Proč jsi se rozhodla mi to dva roky tajit? Vždyť víš, že nakonec vždycky všechno vyleze na světlo. Hlavně, když jsou s tím tajemstvím spojeni dva. Připadám si jako pitomec. Ta největší kráva. Dva roky ze mě děláte krávu, která  nic neví. To je tak ponižující. Řekl mi to v nestřeženém okamžiku, jak se to vždycky stává. Nakonec se mu ulevilo, že už mi nemusí lhát. Dokonce měl z toho špatné svědomí, chápeš? A ty? Tajila bys mi to do konce mého života a nechala mě na něm pořád viset jak na věšáku. -

 

- Byl to jen úlet, byli jsme opilí, ani to za to nestálo. Neřekla jsem ti to, protože jsem tě nechtěla ranit. Nechtěla jsem ti ublížit. Co s tím teď mám dělat? Už se to stalo, nedá se to vrátit zpátky. Je mi líto, že ti to řekl. To on trval na tom, že se to nesmí nikdo dozvědět a nakonec to byl on, který slovo porušil. Moc mě to mrzí. Nevím, jak bych to mohla odčinit. -

 

Odešly jsme z restaurace každá na svou stranu s tichým „ahoj“. Dohodly jsme se, že se nějaký čas neuvidíme. Moje kamarádka, kterou znám patnáct let.... mám zahodit tak dlouhé přátelství pro zradu lásky, která nebyla?

 

Láska umírá na pravdu, přátelství na lež.



Poznámky k tomuto příspěvku
Folëa (Občasný) - 8.6.2007 > Zajímavě psané, líbí se mi, když se nějaká situace ukáže v pohledu více lidí.
Body: 3
<reagovat 
Rustika (Občasný) - 12.6.2007 > Je to zajímavé čtení, možná jednou napíšu něco podobného, jsem zvědavá, zda se příběhy nakonec sejdou, nebo pohledy jsou ve skutečnosti jinými pohledy? Zatím se mi do toho nechce, není ten správný čas. Nemám co radit, jen přímé řeči dodají vyprávění na autentičnosti. Vtáhnou čtenáře, jako by sám byl aktérem. Ale líbí se mi, moc...
Body: 5
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je čtyři + deset ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter